The Story Of My Life - ČÁST 8.
Pondělí, úterý a středa pro mě byly doslova odpočinkové dny. Mamka i taťka do 3 hodin odpoledne v práci a Valerie do 2 hodin odpoledne ve škole. Takže můj denní plán vypadal asi takhle:
- do 12 hodin jsem spala,
- pozdní oběd u televize = pizza + cola,
- zbytek odpoledne jsem skypovala s Izabelou a plánovaly jsme naše první společné dny v Londýně,
- pozdě večer jsem vždycky skoukla nějaký ten horor.
Ve čtvrtek jsem s mamkou šla ještě dokoupit potřebné věci, které jsme doma neměli. Vzala si dovolenou, takže jsme na to měli celý den. Taťka si odpoledne s Val zajel na cyklostezku. Kolo je jejich společné hobby. Teď se to docela hodí… :-) Večer už jsem oprášila svůj dlouho nepoužívaný kufr a naskládala jsem si tam všechno moje oblečení. To mi ale zabralo všechen prostor v kufru.
‘‘Nemusíš si s sebou brát všechno oblečení. Dáme ti peníze, kdybys šla s Izabelou na nákupy do Oxford Street.‘‘ Zahihňá se, když se snaží nahodit anglický přízvuk.
‘‘Mami, bože, už si jako Valerie!‘‘ Napomenu ji, protože jsem se lekla jako minule.
‘‘Promiň. Chtěla jsem ti třeba pomoct s balením.‘‘
‘‘Jo, v pohodě. Díky, ale většinu si dobalím až zítra. Však odlétám až v 5 hodin večer.‘‘
‘‘Tak dobře, ale aby pak nebyly fofry, jak tě znám.‘‘ Popíchne mě.
‘‘Neboj…zítra budu brzo vstávat. VYJÍMEČNĚ!!‘‘ Zdůrazním.
‘‘Ou, tak to nebude pravdaa!!‘‘ Vysměje se mi.
‘‘Mami, radši běž…radši běž!‘‘ 5eknu mezi smíchem.
‘‘Jojo. Vždyť už du. Chtěla jsem si jen rýpnout.‘‘ Zavírá dveře od pokoje.
‘‘No však počkej! Já ti to oplatím!‘‘ Vyhrožuju jí přes dveře.
Slyším, jak se směje mé výhružce, když schází schody. Po večeři jsem si dala pořádně horkou vanu s pořádnou dávkou pěny. Byla jsem v koupelně asi hodinu, popíjela si bílé víno a psala si se Stelou. Horká voda mě natolik uvolnila svaly a nervy, že jsem málem usnula. A mobil se málem taky vykoupal. Jó, to by byl průser. Z koupelny jsem vyšla jako zombie kymácivou chůzí, protože jsem byla absolutně unavená z té páry a horka. Ani jsem našim a ségře neřekla dobrou noc a už jsem zalehla do studených peřin. Ty mě ale opět probudily a já si uvědomila, že si ještě musím natáhnout budík. Chvíli jsem přemýšlela nad průběhem dne a nakonec jsem usoudila, že bude stačit, když vstanu v 9 hodin.
Je pár minut po desáté, když klidně usínám. Zdá se mi o tom nejúžasnějším městě na světě…
