ONE BAND ONE DREAM ONE DIRECTION

 Ráno jsem se překvapivě vzbudila už v 8:45. :-D Chvíli jsem ještě ležela, snažila se usnout, jelikož je na mě na vstávání moc brzo, ale jen jsem se převalovala a do hlavy už mi začaly naskakovat myšlenky, co budeme dneska dělat, které se mi už nepodařilo zahnat. Šla jsem se teda kouknout do obýváku a kuchyně, jestli už jsou ti dva vzhůru, ale nikdo nikde.

’’Hmm…tak asi půjdu dát sprchu.’’ Řekla jsem si. Včera večer už se mi totiž nechtělo. :-)

Zrovna jsem si oholila nohy, protože z pohledu z okna hádám, že to dneska bude na kraťásky. Můj odhad se potvrdil, když jsem vyšla na balkon jen v županu, kde zrovna svítilo příjemně slunce. Natočila jsem se se židličkou proti němu a namazala jsem si nohy tělovým mlékem. Zatímco mi vsakovalo do kůže, jsem hodila na twitter obrázek s titulkem:

- Po ránu nádherný výhled z balkonu… I <3 LONDON!! –

Jen pro vysvětlení…’půjčila’ jsem si od Bely notebook. :-D

Najednou se zatáhlo a slunce zmizelo za černými mraky.

’’Nóó supéér!’’ Na tváři se mi objeví znuděný výraz a oči směřují k nebi.

Zaklapnu notebook a zvednu se k odchodu. Jakmile za sebou zavřu balkonové dveře, začne lít jako z konve. Bez jakékoliv předehry. :-/ Jdu do pokoje, abych se převlékla do domácího. Normálka…černé tepláky a tričko s Batmanem. Vlasy napřed vyfoukat, pak do culíku a jde se snídat. 9:30 je pravý čas na snídani. Doufám, že mají ingredience na mou obvyklou ranní klasiku. Otevírám postupně všechny skříňky, ale zákon schválnosti je, že jsem misky našla až v poslední skříňce, kterou jsem otevřela. -_- Corn Flakes nakonec byly úplně někde jinde, než jsem předpokládala…dokonce v jiné místnosti. :-D Mléko naštěstí bylo tam, kde bývá obvykle a stejně tak i lžičky. Konečně jsem zasedla ke stolu, když zrovna cvakla klika od pokoje Bely a Ashtona.

’’Dobré ráno.’’ Řekla Bela.

’’Děkuju. Vám taky.’’ Řeknu s plnou pusou.

’’Moc dobré není, když zase prší.’’ Dodá Ashton a poukáže na dění za balkonovými dveřmi.

’’Dneska půjdem na 1. obhlídku Londýna.’’ Informuje mě Bela.

’’Dobře. Už se těším.’’ Zvedám se od stolu a nádobí po sobě dávám do myčky.

’’Jak jsi se tu vůbec naučila orientovat?’’ Zeptám se Bely.

’’To díky němu. On byl první, koho jsem tu potkala. A zrovna na letišti. Vzal si omylem můj kufr.’’ Zasměje se a podívá se na Ashtona. Ten ale neví, o co ‘go’, tak mu to Bela jednoduše přeloží.

’’Jo. Byla tak strašně zmatená. Nemohl jsem ji v tom nechat. Už jen ze slušnosti. No, a dopadlo to takto.’’

’’Říkáš to takovým tónem, jako bys toho litoval!’’ Napomene ho Bela.

’’To víš, že nelituju. Naopak.’’ Ujistí ji a dá jí pusu na čelo.

Tak pškně se na ně diva…Bel měla velké štěstí. ZÁVIST! ;-)

’’Tak…dámy, budu vás muset opustit. Práce nepočká. Užijte si to dneska. A Nat, hlídej mi ji! Víš, co myslím…’’ Mrkne na mě a Bela do něho bouchne a tlačí ho do pokoje. Všichni se její reakce smějeme.

Jdu do svého pokoje a vyskládávám si oblečení z kufru do šatníku. Mezitím přemýšlím, co na sebe. Postupně na postel odhodím riflové kraťase, růžový top a troche průhledné tričko bile barvy. Z igelitky vytáhnu bílé boty Converse a k tomu všemu malou bílou kabelku přes hlavu.Vlasy si nechám rozpuštěné a líčení zvolím stejné jako včera. Je to takový neutral. Akorát mi schází mámina dokonalá rtěnka. Aggrrr! >_< Se sluchátkama v uších rovnám oblečení na ustlané posteli, když mě polije horko z paprsků slunce procházejících přes sklo. Právě vylezly zpoza škaredých mračen, které se pomalu rozplývají, anebo mění svou barvu na zářivě bílou.

O půl jedenácté jsem nachystaná k odchodu. Jdu teda do obýváku a tam uý na gauči sedí Bela a kouká na televizi.

’’Můžem vyrazit, jestli už jsi připravená.’’ Navrhnu.

’’Jo, jasně. Už jsem.’’ Bela rychle odpoví, v okamžiku vypne televizi a zvedá se k odchodu.

’’Jaktože šel Ashton i tak pozdě do práce? A ještě k tomu v sobotu?’’ Vrhnu na ni mega nechápavý pohled.

’’Je DJ. Ale má to jen jako vedlejšák. Baví ho to. A rozhodně víc, než sedět v kanceláři na prdeli, jak si přál jeho tatík. Je to magor, ale už se dlouho neviděli.’’ S klidem odpoví.

’’Aha. To je skvělé!’’ Zarazí se. ’’Myslím to s tím DJem!!’’ Rychle doplním.

’’A to s jeho otcem mám chápat, jakože o něm nemám mluvit, jo?’’ Stojím jak socha s tázavým pohledem a očima upřenýma na stale se pohybující jedinou osobu v téhle místnosti.

’’Přesně tak.’’ Odpoví, když se obouvá, ale ani se na mě přitom nepodívá.

’’O.K.’’ :-)

Zamyká za sebou dveře od bytu a my vyrážíme do ulic.